Info, které byste měli vědět o Luně ZDE × Příběh 'Příští generace' ZDE × Chceš být SB? ZDE × POVINNĚ KAŽDEJ! KLIK :D

OUR RPC FAN CLUB
Picture editter:

Punk se vrací do hry 7

11. listopadu 2011 v 17:59 | Luna |  Povídky na pokračování

PUNK 7



Než jsem ty dva doběhla, v hlavě jsem měla dobrej zmatek. Vůbec jsem netušila, co to bylo za týpky a strašně mě lákalo se do těch dveří podívat. Dohnala jsem ty dva a praštila je do zad.
"Co jee???" Otočil se na mě Nowaki, dívajíc se na mě tím jeho známým pohledem, který měl za úkol vraždit na počkání.
Jeho výraz v obličeji jsem však nevnímala a vyklopila jsem ze sebe rychle všechno, co jsem v tu chvíli měla v hlavě.
"To... tamto, chlapy... GORILY!! TAAAKOVÝHLE!!!" naznačila jsem rukama, jak asi přibližně ti chápci vysocí byli a pak pokračovala ve vysvětlování.
"A.... Dveře-sekta!!! Normálně ty zbraně!!! VISÍCÍ!!!" Sama jsem nevěděla, co říkám, ale bylo mi to jedno, jen jsem chtěla vysypat ty věci, které se mi honily v myšlenkách. Zhluboka jsem se nadechla a křičela jsem ze všech sil. Doragon a Nowaki se chytali za uši a sučeli, ať toho nechám, že se chovám jako totální magor. Když jsem dokřičela, narovnala jsem se, protáhla a usmála jsem se.
"Aah, tak tohle jsem potřebovala... SCREAM terapie vždycky funguje.." prokřupla jsem si klouby v prstech na rukou a s rovnými zády jsem vyrazila kupředu. Po pár krocích, které jsem ušla, jsem si uvědomila, že za sebou neslyším kroky. Otočila jsem se tedy a to, co jsem uviděla, mě asi mělo zaskočit. Doragonin a Nowakiův pohled se zdál kamenný a plný smíšených pocitů. Nechápala jsem, ale pak mi to došlo.
"No tak, COMM'ON!" a při posledním slově jsem natáhla ruce tam, kam jsem původně měla namířeno. Nowaki nic neříkal, naopak Dor se začala strašně smát a šla za mnou.
"Co je tu k smíchu? Řve tu jako sloní kráva!" Domlouval Nowaki ťukajíc si na čelo. Má stříbrovlasá kamarádka si jen prohrábla vlasy a mávla na svého partnera rukou, jako by se nic nestalo.
"Prosímtě, nedělej z komára velblouda. Já, když jsem byla v jejím věku, jsem dělala úplně to samý. časem jí to přejde. ŽE JOOO, Luníku?" Vycenila na mě své bílé zoubky, mrkla na mě okem a přehodila mi svou pravou paži kolem ramen.
"No jasný, jasně, že to přejde" Usmála jsem se a prohábla jsem kapsu u sukně. Smích mě však rázem přešel, poněvadž jsem nenahmatala žádné Cammelky. Zpanikařila jsem. Úplně jsem cítila, jak se mi rozšižují zorničky jak absťákem, tak panikou, že po ruce nemám své nejlepší kamarádky /Samozřejmě hned po Doragon/.
"Do prdele!! Já se poto!" začala jsem skřípat zuby a začala jsem prohledávat i místa, kam si schovávám cigarety do zásoby.
Doragon nejspíše poznala, proč mi je najednou tak špatně a podala mi papírový pytlík z nákupu.
"Na, foukni si." Fofrem jsem jí vyškubla tu nahnědlou věc z ruky a foukala jsem do ní jako o život. Po pár vteřinách jsem ucítila, jak se mi mozkové buňky začínají probouzet. Cítila jsem se lépe, ale stále to nenahradilo cigaretu zašoupnutou v mých ústech. Po dovyfukování oxidu uhličitého do pytlíku jsem hodila psí oči po Doragon a ta pochopila, co potřebuju.
Dor se pousmála a gestem její levé ruky naznačila Nowakimu, že si musíme zajít pro medicínku.
Nowaki si povzdechnul a zvedl palec jako náznak toho, že je vše v pohodě a řekl, že si nás potom někde najde.
Rozzářil se mi obličej, když jsem spatřila Dor, jak složila prsty na ruce do typyckého znaku, jež vyjadřuje mou nevolnost a nutnou potřebu.
" Okey, jdeme, ale jenom na chvíli." zvedla ukazováček, který říkal 'POZOR, JEN S MÍROU'
Já jen přikývla a vrhla jsem se do první putiky, kterou jsem uviděla. Doragon mě následovala.
Když jsme se objevily uvnitř menší hospůdky, vtrhla jsem k prvnímu prázdnému stolu, který mi padl do oka. Udělala jsem si pohodlí a Dor šla objednat nějaký to pití. Musela ho objednat ona, protože mně ještě nebylo 19 let. Otočila jsem se k oknu a sledovala zdejší lid, jak si mezi sebou povídá a jak jsou k sobě ochotní. Jedna malá holčička, která nesla mourovaté koťátko v náručí mě spozorovala v okně. Podívala jsem se na ní a trochu se usmála. malé dítko se na chvíli zarazilo, ale se usmálo a zamávalo mi tak, až se její černé středně dlouhé vlasy vlnily do všech stran. Zvedla jsem ruku za účelem stejným, ale holčička byla v tahu dříve, než jsem to stačila udělat.
"Taaaak! co jsi chtěla?" Optala se mě kamarádka z party držejíc tác s likérem a dvěma skleničkama.
"To je fuk, hlavně NĚCO..!" Natáhla jsem nedočkavě ruce k táci ale Dor ucukla, div se alkohol v láhvi nevylil.
Zvedla jsem obočí a divila se, proč tohle.
"Popros.." Řekla, a věnovala mi ďábelský úsměv.
"A to jsem jako nějakej Al-" Vzdorovala jsem, ale nestihla jsem to dopovědět.
"Po-pros.." Naklonila se nade mě a úsměv zdvojnásobila.
Chvíli jsem koukala dost potupně, ale když jsem viděla ten její pohled, nedalo mi to a podlehla jsem.
"PROSÍÍÍÍM!!!" Znovu jsem natáhla ruce k ní a nahodila jsem se do režimu 'falešný úsměv'.
"Hodná holka..." Podala mi tác a cuchala mi vlasy. Znovu jsem se ironicky zasmála a lila jsem do skleničky první dávku alkoholu.
"Jo, a ještě něco...." Šťouchla do mě Doragon a já jí věnovala pozornost. Štrachala v kapse a po chvilce vyndala krabičku cigaret. Hodila mi je přes stůl, protože seděla naproti mně a já je úspěšně chytila. Prohlédla jsem si je. Cammelky to nebyly, ale všechno je dobrý, když je absťák. Vytáhla jsem tedy svůj zapalovač, otevřela jsem krabičku a když jsem vytáhla jednu z cigaret, tak jsem se cítil krapet ošizeně. Ta cigareta nebyla ani tak cigareta, jako spíše cigaretka. Byla dlouhá asi jen 10 cm a já byla zvyklá na český dlouhý. No, budu si muset zvyknout. Pomyslela jsem si a zapálila si. Po vdechnutí kouře jsem si myslela, že mi explodují plíce. Začala jsem kašlat jako šílená a Dor se trošku vyděsila.
Když ale vzala krabičku do ruky a četla si zadní stranu, tak se začala hrozně smát. V záchvatu kašle jsem se snažila zeptat se, čemu se sakra směje, ale vyšel ze mě jen jiný způsob kašle. Doragon, která měla oči plné slz ze smíchu natáhla ruku s krabičkou přede mě a ukázala prstem na poslední větu: VELICE SILNÉ, JEN PRO TVRDÝ KALIBR.
"Ale, ale, tady někdo zkusim poprvý kouřit?" Obě jsme se otočily na dva chlápky, sedící hned vedle nás. Ti dva se zvedli z místa a šli si sednout k nám. Ten, který na nás promluvil, kouřil cigaretu také. Hlavu mu zdobila čelenka se znakem Listové. Vypadal už, že je starší, protože měl bradku. Vypadal jako sympaťák. Jeho krátké černé vlasy měl sčesané nahoru.
"Já nezačínám, já jsem silná kuřačka, jen nejsem zvyklá na ty vaše zdejší." V končícím záchvatu kašle jsem ukázala na krabičku přede mnou. On ji ani nevzal do ruky, jen se pousmál a pravil:
"To víš, holka. Tyhle cigarety sem zavedli jenom kvůli mně, protože ostatní na mě byly moc slabý. Jsem totiž taky silný kuřák, stejně jako ty." Koukala jsem na něj jako na magora, protože jsem nemohla uvěřit, jak tyhle silný trubky někdo dokáže kouřit.
"KECY!" Vyštěkla jsem na něj a stále zírala jako kdyby na mě mluvil úplně jinou řečí.
"No opravdu, Asuma nikdy nekecá." Vložil se do diskuze jeho parťák, který vypadal mladší než zmíněný Asuma.
Hlavu mu zdobily krátké hnědé vlasy a jeho tmavé oči.. Tak hezký oči jsem naposledy viděla snad jen u Mitsuriho. Pak ještě u toho souseda.. Ten měl oči dost podobný.
" Já jsem blbec! Ani jsme se nepředstavili.. Já jsem Yamato a tohle je Asuma-senpai." Yamato pozvedl skleničku se svým drinkem jako by si chtěl ťuknout.
"Tak, tak.. A vaše ctěné jméno, dámy?" Asuma věnoval pohled tentokrát Doragon, která se hned představila sebe i mě.
"Já jsem Doragon a tohle to zjevení naproti mně je Luna." Kývla na mě hlavou. Já jsem zvedla levou ruku a složila jsem na ní prsty do znaku metalu a rocku.
"Jeeje, metalistky?" Pousmál se Yamato míchajíc svůj drink prstem přeměněným na kousem dřeva.
"...........Punkerky a metalistky......" Podotkla Doragon se mnou najednou potichu. Obě jsme totiž upřeně s nevěřícným pohledem sledovaly Yamatův dřevěný prst obíhající obvod skleničky zevnitř.
"A vy jste přistěhovalci?" Optal se Asuma Doragon.
"Ne, jen na dovolený, viď Luno." Odpověděla mu. Já stále žasla nad tím,co jsem právě viděla týkajíc se Yamata-san.
Docela příjemnou atmošku přerušilo prásknutí dveřma. Všichni čtyři jsme se rázem otočili směrem ke zdroji randálu.
"Á,tak tady jsi, už tu na tebe čekáme, Kakashi-senpai." Usmál se Yamato, který se zdál už trošku napitý.
Když jsem viděla, kdo to je, přepadl mě takový divný pocit. Než nás stačil zaregistrovat, rychle jsem se otočila zpátky a svezla jsem se po sedačce dolů, až mi byla vidět jen hlava od nosu nahoru.
"Co blbneš, prosimtě?" Špitla po mě Dor.
"Nic, nic.. jenom že je hezký počasí.." začala jsem si nejistě kousat kůži okolo nehtů.
"Vždyď už je venku tma." Sdělila mi Dor a koukala na mě jako na blázna, který utekl z Bohnic.
"No,.... právě." Otočila jsem hlavu doprava, kde vedle mě seděl Asuma. Vedle Asumy stál ten, kterýmu říkají Kakashi-můj soused.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Taka Ito Taka Ito | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 19:36 | Reagovat

Děkuji za další díl!!!!!!!
A ten obrázek se povedl!!!!

2 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 13. listopadu 2011 v 17:11 | Reagovat

[1]: proč děkuješ? xD XD
jinak taky děkuji za pochvalu ^^

3 Aya Aya | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 8:03 | Reagovat

ááá konečně Kakashi!! Jupíí na toho jsem se strašně těšila *-* senzační díl, a stěmi cigaretami to nemělo chybu =DDD paráda *-*

4 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 28. listopadu 2011 v 16:48 | Reagovat

[3]: xD Děkuji ti, Aya-chan ^^

5 ~Pixels ~Pixels | Web | 7. února 2012 v 16:07 | Reagovat

Ten obrázok luny, je  anime Nana (presne originál fotka je Nana Osaki) apson myslím :D inač krásna poviedka :)

7 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 10. února 2012 v 17:30 | Reagovat

[5]: Kur*a ty máš ale postřeh ;) :D Já to vim, no.. dyď jsem ten obrázek upravovala, tak bych asi o tom musela něco vědět.. ostatní to ví také. :) Ale děkuji za připomenutí. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama