Info, které byste měli vědět o Luně ZDE × Příběh 'Příští generace' ZDE × Chceš být SB? ZDE × POVINNĚ KAŽDEJ! KLIK :D

OUR RPC FAN CLUB
Picture editter:

Příští generace 6. kapitola

18. září 2011 v 20:54 | Luna |  Povídky na pokračování

PG 6tka - balení kluků... NANI?!




V rychlosti jsem seběhla dolů, abych se podívala, co to bylo za strašnou ránu. Když jsem se podívala pod sebe, viděla jsem tam ležící Doragon.
"DOR?! Jsi v pohodě?" Bála jsem se o svojí kamarádku.
"Jooo, dobrý, tohle mě nemůže rozesmát..Akorát.... trošičku jsem si narazila zápěstí.." Vstala a kroutila rukou, kterou měla poraněnou. Toho jsem mohla využít. Opravdu se mi nechtělo jít lovit kluky. Měla jsem jiné věci na práci...
"No, tak to se ty kluci musí odložit na jindy."
"CO?! To ani náhodou! Naopak, kdyý je holka zraněná, tak na to kluci letí." Vykládala a ani už na ní nebylo poznat, že s tou rukou něco má.
"Fakt?" nevěřila jsem jí.
"No joo! Fakt, nechceš taky třeba zlomit nohu nebo něco?" Šla ke mě blíž a už už se natahovala po mojí noze.. Co je to s ní proboha?! Fakt by mi jenom tak zlomila nohu?! SADISTKA!
"Neee, to je dobrý hele. raději jdeme..."
"Jak myslíš." Tohle bylo o fous. už bych měla nohu jinak, než by být měla.
Vyrazily jsme. Teda já ani nevěděla kam jdeme, Dor mi to totiž neřekla. Prostě jsem šla za ní jako nějaký poslušný pes Hachiko. Doragon se najednou zastavila a já do ní narazila. Chvíli jsem se divila, co to zase vyvádí, ale pak jsem pochopila.
Před námi stáli dva kluci o něco starší než my a s nimi se bavila jedna blonďatá dívka, zřejmě v jejich věku.
"Tamashi, čuus!" Doragon vykřikla a utíkala k blondýnce. Já byla pořád jako přibitá na místě, kde jsem do Doragon narazila a jen jsem přihlížela, jak se ty dvě pošťuchují a kluci se při tom náramě baví. V tom se Doragon otočila a mávla na mě, ať nedělám Dášu a jdu za nima. Když jsem přiťapkala k těm čtyřem, Dor mě představila jenom klukům, protože Tamashi-chan jsem už poznala.
"Kluci, tohle je Luna." Ukázala na mě Doragon.
"Ahoj, těší mě." Usmála jsem se. byla jsem pořád tak nějak nervózní. oba kluci byli opravdu moc hezcí a já nevěděla, jak se mám v jejich přítomnosti chovat.
"Ty jsi ale roztomiláá.." Sklonil se nade mě jeden, který měl hnědé vlasy i oči a usmál se na mě. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Dor až nebezpečně podezřele ode mě vzdaluje. To snad nemyslí vážně! Nechá mě tu s ním?! OMY, kdo mi teď asi tak bude radit, co mám dělat? Kdo mě vytáhne z trapných momentů? To je mi ale prekérní situace tohle! To jí nedaruju. Znervózněla jsem ještě víc a ten milý kluk si toho asi všiml.
"Ty asi nejsi moc často s lidma v kontaktu, že ne?" Optal se mě a stále se usmíval.
"No, to máš pravdu. To nejsem. Chodím ven jenom s Doragon a s Renem."
"S Renem? Kdo to je?"
"No, to je jedn kluk z našeho týmu. Je z nás nejstarší, bude mu 14." Co to? Ta nervozita už nějak odezněla.... Už jsem se tolik neklepala, ani jsem neuhýbala pohledem.
Probrali jsme spolu náš tým, moje žití, naše záliby atak dále, když na nás Doragon houkla. Prý něco o tom, že její bratr Zack bude mít narozeniny. Tak asi od něj chtěla poradit, co mu koupit za dárek. Bylo to ale zbytečné, protože to dylema si Doragon vyřešila sama.
"Koupíme mu Icha Icha knížku! Prý vyšel nový díl, tak mu ho můžeme koupit." Přišla s nápadem a sama se pochválila, jak jí to dneska pálí.
"No jo, ty chytrá, jenomže nám ji neprodají. Nikdo z nás ještě není plnoletý a ta kniha je do 20 let nepřístupná." Opravil ji ten tmavovlasý kluk, se kterým jsem si doposud povídala.
"Ale no tak, Agito! Trochu fantazie. To už mám v malíčku, koukej!!" Vykřikla a složila prsty do ručního znamení.
Věděla jsem, co se chystá udělat. Použije tu perverzní techniku, aby vypadala starší a pak jí tu knihu jednoduše a bez problémů prodají. Jak jsem si myslela, tak se taky stalo. Její nová postava se jevila vyšší a vyvinutější. Místo svého oblečení, ve kterém normálně chodila na mise, ťeď měla bílý nátelník s hlubokým výstřihem a mini červené šortky.
Jak jsem tak koukala na ty dva kluky, byly z ní úplně paf. Abych ale pravdu řekla, tak se nedivím, byl jí vážně kus. Než jsme se nadáli, Doragon přiběhla s knihou, o které mluvila a kterou měl Zack tak rád.
"No super, ségra! Zvládla's to!"
"Levou zadní.." Pohodila Doragon vlasy a znovu se proměnila zpět.
Jak jsme ji tam tak obdivovali, přiběhl k nám Reno.
"Hej, děckaa! Máme jít za Tsunade-sama, že prý máme misi." Vyhrkl ze sebe celý udýchaný.
"Vidíš, já ti to říkala, že něco přijde." Šťouchla jsem do stříbrovlásky a šla za Renem.
"Joo, no. Tak Zduuř lidi, pádíme. Zase někdy." Mávla směrem k nim a mohli jsme vyrazit.

Vešli jsme do kanceláře, kde už čekal Kakashi sensei. Tsunade se postavila a hned nás seznámila s průbehem misí. Zdála se být ale vážně naštvaná. Ale do toho se tvářila i smutně. Moc jsem ji neposlouchala, ale vypadalo to, že ji zase trápí to, jak neustále chodíme pozdě a jak se vymlouváme. Dor si toho byla vědoma a tak jí vysvětlovala, že už se to nikdy nestane a že ji naprosto chápe. Tsunade se trochu pousmála a vložila Kakashimu-san krabičku do ruky.
"Můžu se zeptat, co je v té krabičce?" Optával se Reno
"Je v ní diamand, který máte donést do Deštné. už jsem to tu říkala, ale jak vidím, zase jsi mě neposlouchal."
"He.. Gomenn.." Omluvil se parťák a o krok couvl, protože se Tsunade zase rozčílila a začala mu hrozit pěstí.
Co?! řekla do Deštný?! To jako Amegakure no Sato?!!!!! Jako vážně?! Zase uvidím svoji rodnou vesnici...
V tu ránu jsem si zase vzpoměla na maminku... Tedy spíš jsem se snažila, protože už jsem si tak nějak nemohla vybavit její tvář.
Ze snění mě vytrhl Reno, že se máme jít sbalit, že máme 30 minut na to, abychom se sbalili a vypadli odsud.
Utíkala jsem tedy rovnou domů, kde jsem si strčila do batohu ty nejdůležitější věci. Vyměnila jsem si bandáž na ruce, protože nahle byla už špinavá. Můj pohled spočinul na tetování... Tebo to nebylo tetování, ale jizva? Něco mezi tím. Tetování, co vypadalo jako čerstvá a krvavá jizva. Jo, to je ten správný popis. Pořád jsem nevěděla, co to znamená, znak byl nečitelný a navíc se špatně četl.
Když jsem vyšla z domu, uběhlo přesně 30 minut. Měla bych si pospíšit, jestli nechci dostat výje.... pardon. Jestli nechci být potrestaná za to, že jdu pozdě. Běžela jsem zase přes celou vesnici. Jak vyčerpávající. Ikdyž jsem se snažila nebýt poslední, poslední jsem byla. Už i Kakashi sensei tam stál, není to divný?
"Dost že jdeš, Luníku. Máš krapet spoždění, víš?" Reno si ťukal na hřbet zápěstí, kde normálně bývají hodinky a nedočkavě podupával nohou.
"Gomenne..." Omluvila jsem se. Hned po tom jsme vyrazili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Doragon Doragon | 18. září 2011 v 21:12 | Reagovat

Parádníí ^^ Další pospěš! :D
BTW: ÁÁ ten pict ^^ Normálně.. já si vybavila ten první.. ještě z PFS.. LOL... Tohle je oproti tomu tomu naprostý luxus.. bez urážky.. :D
J8 ten pict žeru ^^:D

2 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 18. září 2011 v 22:08 | Reagovat

[1]: JAAJ DĚKUJIII!! xD xD

3 Aya Aya | E-mail | Web | 24. října 2011 v 8:02 | Reagovat

ááááá žůžo *-* až přijedu domu přečítám si další =O))) jaksi nám ted začla hodina =(( =DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama