Info, které byste měli vědět o Luně ZDE × Příběh 'Příští generace' ZDE × Chceš být SB? ZDE × POVINNĚ KAŽDEJ! KLIK :D

OUR RPC FAN CLUB
Picture editter:

Příští generace 5. kapitola

4. září 2011 v 16:42 | Luna |  Povídky na pokračování
Tak pod louhý době zase PG-čko ^^


My, nynější team 7, jsme složili zkoušku, kterou nám dal náš sensei, Hatake Kakashi, známý též jako Kakashi Sharingan. U nás je ale známý pod jinou přezdívkou, a to je Pacaši-sensei. Vymyslela mu ji Doragon a vzniklo to z jejího přeřeknutí. Měla stále připomínky k jehho vlasům, které byly poněkud zvláštní. Popravdě by těm vlasům už nepomohlo asi nic.
Po zkoušce nás sensei pozval do Ichiraki ramen - chudák, on vlastně ještě neví, že nás pozval. Objednali jsme si. Nikdo tam nebyl, kromě asi tří lidí, krom nás. Když nám ten stařík přinesl naše porce, dali jsme se do jídla. Doragon s Renem se do toho pustili jako prasata, ale já se snažila jíst co nejkultivovaněji. Když jsem už strkala hůlky do pusy, Doragon do mě šťouchla a řekla, že tady můžu, že tu nikdo není. Tak jsem prostě začala jíst podobně jako oni. Jo, byla jsem strašný prase. Když Hatake-san odložil hůlky se slovy, že ho přešla chuť, začal se nás vyptávat.
"Trochu bychom se měli mezi sebou seznámit, když už jsme ten tým. Začneme... třeba tebou, zelenoočko." Vyzval mě, abych se mu představila, poněvadž jsem seděla hned vedle něj. Vysrkla jsem poslední ochucenou vodu z misky a odložila hůlky. Otočila jsem se na něj a spustila:
"Tak, jak už víte, jmenuji se Luna Yamakoto. Jsem tady z týmu nejmladší a nejsem zdejší. Pocházím ze skryté deštné, ale když naši vesnici napadli ninjové z Písečné, má matka mě zachránila. Bylo to tenkrát 15. září, na mé čtvrté narozeniny. Vždycky jsem si přála hezkou oslavu, ale tahle 'oslava' byla horor. No, když mě má matka předala nějakým lidem, kteří se starali o válečné syrotky, jako jsem byla já, tak se nás ti opatrovatelé chystali odvézt někam do bezpečí, zřejmě sem, do listové. Jenže ten vůz s dětmi zasáhla zřejmě nějaká bomba a když jsem se chtěla podívat, co se děje, vypadla jsem z vozu a skutálela jsem se ze srázu dolů. V tu chvíli jsem si myslela, že je to můj konec, ale objevili se nějací dva muži v maskách a zachránili mě. Jenom díky nim jsem přežila..." Když jsem ze sebe dostávala poslední větu, bylo mi do pláče a třásl se mi hlas. Ale musela jsem to v sobě udržet. Kakashi se na mě s lítostí podíval. Já pokračovala, ikdyž mě to vpomínání docela bolelo.
"A ještě, mám takové tetování. Proto nosím tu bandáž přes předloktí. Ten, kdo mi ji dal mi řekl, abych ji neukazovala, že bych mohla mít problémy."
"A můžeš ji ukázat aspoň mně?" Otázal se stříbrovlasý sensei. Kývla jsem a odmotávala jsem jsem bílou stuhu.
Když jsem byla už na konci, strhla jsem ji a natáhla vnitřní stranu předloktí k němu.
Chytl mi tu ruku a zblízka to zkoumal.
"Hmmm... zajímavé. Ještě nikdy jsem nic takového neviděl." Odpověděl a stále zíral na krvavě červené tetování. Tetování vypadalo spíše jako čerstě vypálená značka. Možná to tak bylo. Pročtě mě jako malou takto označili jako nějakého koně nebo tele. Doragon mu vytrhla moje předloktí z ruky a taky se podívala...
"Hustýýýýýý!" Vykřikla s hlubokým a chraplavým hlasem, že jsem se musela pousmát. Ona uměla rozesmát v jakékoliv situaci. Předloktí jsem si znovu obvázala bandáží, kterou jsem svírala ve druhé ruce a poslouchala, jak se Kakashi vyptává Doragon. Říkala mu něco o tom, že má taky 'kérku', že chová žážaly a ještěrku - tedy ještěra Tokagera. Kakashiův pohled za Dorčiných slov, při nichž oznamovala, že chová a pěstuje žížaly, byl poněkud komický. Vypadal strašně srandovně.
"MÁM-ŽÍŽALY!" vysvětlovala mu to úplně polopatě. Když Kakashi stále ještě koukal nechápavě, vytáhla má kamarádka ze svého trika tu největší žížalu, jakou jsem kdy vyděla. Položila ji na stůl a ten červík si to štrádoval po pultu ke Kakashimu. Kdyby ta žížala s upgradem měla nějaký ruce, řekla bych, že si s ním chce potřást rukou. Kakashi se odstrčil od pultu s miskami a trochu polekaně Dor řekl, že je to dobrý, že ji může zase schovat. Proboha snad se nebojí žížal!
"Kakashi sensei, vy se bojíte žížal?" opřela jsem se loktem o pult a podepřela si dlaní bradu.
"Ne, to... vůbec ne, jenom tahle tak divně kouká..." bránil se Kakashi s kapkouu uhlavy.
"Ale no taaak, vždyď žížaly nemají oči. nekoukají."
"TAHLE KOUKÁ!" Okřikli mě Kakashi a Dor najednou.
Raději jsem už držela zobák a dál poslouchala, jak Doragon vypráví o svém životě a o svých zálibách. Pak jsem se nějak zamyslela a unovu jsem zbystřila při Kakashiho reakci.
"Ty šmíruješ v pánských sprchách?!"
"Nooo.. normálně... Ale nemyslete si, že je to kvůli těm vašim nádobíčkám, to mě ještě nezajímá ale počkejte, až mě to zajímat začne.. MUHEHEHEHEEE!!! Jsem tak ďábelsky vychytralá..."
Sjela mi kapička u hlavy. Proboha, jí nezajímá, co maj kluci tam dole? Tak to musí bejt divnější než já, když já jsem zvědavá už v mym věku. A TO JE MI PROSÍM PĚKNĚ 12!
"No mě zajímaj jenom ty vymakaný tělíčka, YEEA.. No na některejch břišních svalech by se daly strouhat okurky. OKURKY!!!" Byla z toho tak hotová, že najednou celá zvláčněla a praštila hlavou o stůl.
Já, Reno a Kakashi jsme na ni jen nechápavě zírali.
"No... A co ty, Reno?" Kakashi přesunul pohled od Doragon k nejstaršímu čelnu našeho týmu, když nepočítám Pacašiho.
"Já? no. Zajímaj mě holky-..."
"No to neni žádný překvapení." DOragon se konečně zvedla ze stolu a bedlivě ho poslouchala.
"No zato u tebe je novinka to, že šmíruješ ostatní senseie a 16ctky ve sprchách, viď, Dorčíku?!"
"Jóóó, fáákt, pojď sem na chvíli..." Ukázala na místo před sebou.
"Ne, ty pojď sem na chvíli.." Reno opřený o jednu ruku a druhou ukázal taky před sebe.
"Jóó, fáákt?" Dor zvedla svojí malou pěstičku a začala na něj machrovat.
"Dejte pokoj, kdo to má poslouchat." Kakashi se držel za hlavu a mumlal něco o tom, že to psychycky dlouho nevydrží. "Nebojte sensei, to časem přejde. Mluvím z vlastní zkušenosti."
"Jo? a kdy to bylo, tak zhruba?" Zvadl hlavu z dlaně a podíval se na mě. Napadlo mě, že si z něj trochu vystřelím.
"No tak, zrovna před týdnem se to začalo lepšit."
"A jak dlouho se znáte?"
"Už od školky."
"EEe..... To bude horor.." Hlava toho chudáka mu klesla na pult.
"Já si dělám srandu.. Zvykla jsem si zhruba za dva týdny.. Myslím."
"Ah, dobře, tak to by myslím šlo." narovnal se a rozdělil ty dva slovy, že jestli toho nenechají, tak je nenaučí vůbec nic a budou ostatním ninjům jenom pro smích. Na to slyšeli a Pacaši-sensei dál pokračoval ve výslechu.
"No, jak jsem řekl, zajímam se o holky. 21. července mi bude 14. Aaaa... až budu starší, chci si nechat narůst bradku, jako to má Kotetsu-san! Je můj vzor!"
"Kakashi sensei zeptejte se ho raději jak dlouho mu to trvá, než se nasmradí všema těma voňavkama značky Playboy, Adidas a takový? Voní tak moc až z toho smrdí!" Doragon si zacpala noc a máchala kolem sebe druhou rukou.
"ZABILAS!!" Vykřikla jsem na ní a málem jsem se složila smíchy na zem.
"Dál už vám neřeknu nic, páč vim, že by mi do toho slečna vševědoucí zase skočila." Urazil se, až mu jediný dlouhý pramen vlasů nadskočil a vypadal tak z profilu jako brouk Pytlík.
"YAHOO!! Plán zneškodnit-Rena-aby-nás-neobtěžoval-nudnejma-kecama se vydařil!" Jásala Doragon a a přisunula si Kakashiho misku k sobě, aby to mohla oslavit.
"To je dobrý, stejně jsem neměl hlad." Řekl Kakashi a já jsem se chystala k odchodu.
"KRÁL!!" Vykřikla Doragon
"Co to meleš, nemůžeš bejt král, když jsem dojedla první já." Hájila jsem se jako bych za svoje rychlé spořádání vepřového ramenu byla hrdá.
"Tak jsem král po královi."
"ne, jsi královna.."
"Ale to znamená, že Reno JE PRINCEZNA..." Prohodila roztomilým hláskem má starší kamarádka a podívala se na Rena. Reno už toho měl dost tak šlehl hůlkama o zem, dvakrát na ně dupnul a uraženě s rukama v kapsách odešel pryč. My zbylí tři jsme se tomu smáli a pak jsme odešli domů.
Mně cesta trvala o něco dýl, protože jsem bydlela hned u skály Hokagů. Byl tam pěkný výhled, byla jsem ráda, že mi ten byt Iruka sensei zařídil. Ah, to mi připomnělo, mohla bych ho jít navštívit, určitě už mu skončilo vyučování s prckama. Šla jsem mu naproti ke škole, že by měl zrovna vycházet. Čekala jsem tam asi jenom pět minut, pak vyběhl Konohamaru a za ním jeho banda- všichni do mě narazili. Znala jsem je dobře. Moegy byla moje dobrá kamarádka, ikdyž ne tak dobrá, jako Doragon. Vlastně k Dor měla daleko, protože mi v některých chvilích připomínala Sakuru. Jak pořád Konohamara bije za jeho oiroke. Ať ho nechá, však zábava musí být a kdyby neměl žádý koníček, byl by z něj druhej Sasuke.. Bleeee... Neni divu, že je to takovej poťouchlej trupkyn, když nemá žádný koníčky a táhne jenom za nenávistí. Blbeček jeden.
"Nazdárek, Luníku!" Pozdravil mě Konohamaru s moegy najednou.
"Děcka jestli nikdo z nás nechce přijít k úrazu, tak byste ze mě meli slízt, a to fofrem." Oznámila jsem jim dusícím se tónem a setřásla je ze sebe.
"A kam jsi tak vyrazil chlapče, na výlet, na výlet?" Otázala jsem se ho a on mi hned rychle odpověděl. Opravdu má asi naspěch.
"Za Narutem, vymakal jsem svoje oiroke a chci mu to ukázat, než bude zase pryč."
"A kam se chystá?" Zeptala jsem se. Zase jsem o ničem nevěděla.
"No, jde s Jiraiyou- sama na dvouletý trénink někam do žabova, bo kam. Takže se s nim chci ještě rozloučit. Tak ahoj!"
"Jo, ahoj. A Moegy, ty jdeš taky?"
"Jo, zase by provedl nějakou blbost, musim ho hlídat."
"ok, tak hodně zdaru." Zasalutovala jsem a Moegy už byla ta-tam.
Ještě jsem čekala na Iruku-san, ale ten z jakého si důvodu nevyšel. Tak nic, půjdu domů.
Šla jsem tedy znovu přes celou Konohu. Cestou jsem znovu přemýšlela o cestě do Konohy, když jsem byla malej prcek a v tu chvíli mi to docvaklo. Nezjistila jsem, odkud je mi Kakashi-sensei tak povědomý. Musim přemejšlet a to fofrem. Ikdyž.. Zpomalila jsem. Už je moc pozdě na přemýšlení. Za chvíli zapadne slunce. Půjdu rovnou domů. Doma jsem si kreslila, jako jsem to dělala každý večer. Po celém mém pokoji visely různé kresby od Potrétů po Architekturu.
Už jsem byla moc unavená, tak jsem si šla lehnout. Rozkreslený obrázek dodělám zítra. Pomyslela jsem si, a usnula jsem.

....................................................................................

Ráno jsem se vzbudila hodně brzo. Když jsem se podívala na budík, bylo okolo 7. ráno. A to jsem podle všecho měla mt volno. Sedla jsem si ke stolu a nasnídala jsem se. Pak jsem vlítla do sprchy. Byla jsem tam hodně dlouho. Ve sprše mě to strašně bavilo. Měla jsem ráda vodu, obzvlášť pak studenou. Nechápu, jak se Doragon může koupat v horké vodě. Mně se po horké vodě vždycky strašně motá hlava a jsem červená jako uvařený humr.
Ve sprše jsem si jako vždycky zpívala mojí oblíbenou písničku. Pokaždé si ráno zpívám tu samou a ještě mě to neomrzelo.


Když jsem vylezla ze sprchy, nemohla jsem uvěřit, jak moc času uběhlo. Když jsem vstávala, bylo 7:05. a teď bylo 8:40.
"Yashine na nebesích to jsem tam byla tak dlouho?!" Strhla jsem ze sebe mokrý ručník a převlékla jsem se do oblečení pro volný čas.Modré triko s tříčtvrtečním rukávem a na to krátké černé šaty na tenkých ramínkách. Na krk jsem si
uvázala fialovou mašli. Vlasy hodila do dvou copů, jako jsem to nosila normálně, jen čelenku jsem si nenasadila.
Sedla jsem si ke knížce a učila jsem se něco o ninjutsu. Knihu jsem musela dneska vrátit do knihovny, takže to abych si pospíšila.
Když jsem knohu dočetla, hodila jsem ji do knihovny, kde jsem viděla Iruku senseie. Chvíli jsem se tam s ním zakecala. Sdělila jsem mu, že jsem odteď v týmu 7 s Doragon a Renem a že našim senseiem je Hatake Kakashi.
Iruka mi poblahopřál a zeptal se, jestli něco nepotřebuju. Zakroutila jsem hlavou se slovy, že vše co potřebuji mám a utíkala jsem zpět domů. Když už jsem byla slovně u toho Kakashiho, vzpomněla jsem si, že musim nějak přijít na to, kde jsem ho viděla. Přidala jsem na rychlosti, když jsem byla v zatáčce u obchodu s potravinami, do někoho jsem narazila. Byl to Kakashi sensei, ale toho jsem si jaksi nevšimala, prostě jsem ho od sebe odstrčila a utíkala dál.
"Kam utíkášš Luno?" Zvolal za mnou.
"Nemam čas, sorry, musim zjistit, kde jsem viděla Kakashiho-san v minulosti!!" Křičela jsem na odpověď a vyskočila na střechu nějakého domu, abych to měla rychlejší ke mě do bytu. No tak moment. Nebyl to.... eh.. to je fuk.
Vlezla jsem domů oknem a okamžitě si sedla ke stolu s papíry a tužkou. "Musim nějak přijít na to, kde jsem ho viděla... Ale jak... JAK?!" klepala jsem tužkou zběsile o štos papírů a v tu ránu mi to trklo. "No jasněěě!!! Zkusim ho nakreslit, třeba to pomůže." Pustila jsem se do kreslení. uplynulo asi 30 minut. Když jsem měla obrázek skoro hotový, nevěřila jsem vlastním očím. Teda, obrázek se docela povedl, o to ani nešlo, byl k ničemu. Šlo o to, že jsem si za tu dobu vůbec nevzpomněla. Vůbec nic mě nenapadalo a to mě deptalo nejvíc. Zkusila jsem to ještě jednou. Dokončovala jsem obrázek a když jsem mu kreslila oko, vlítla ke mě do pokoje Doragon s nějakou holkou, která vypadala starší, než ona. Strašně jsem se lekla a a škrtla tužkou o papír na nesprávném místě, takže se ten obrázek celej pokazil.
"Luno, čau. Hele, chtěla bych ti představit Tamashi, je to moje-.... Hustýýý! tos jako nakreslila teď?! A... To je jako Kakashi? Proč kreslíš Kakashiho? To bě se... Aaaaaaaawww.. Tobě se líbíí, že joo?!"
" Co to meleš sakra! Nelíbí potřebovala jsem přemýšlet.." Vytrhla jsem jí obrázek z ruky a položila jsem ho na stůl.
"Aaano, a aby jsi měla klidné myšlenky, tak kreslím Kakashiho senseie... Mně je to úplně jasný. Počkej až mu to řeknu." ďábelsky se zasmála.
"NIC mu neřekneš, protože byc mu to vylíčila tak, že by to vyznělo jako že.. nevim, Yashin-ví-co!..."
´"Ok, ok, jak myslíš. chtěla jsem ti představit Tamashi. Je to moje starší sestra. Tamashi, tohle je Luna."
"Ráda tě poznávám. A jak tak koukám, hezky kreslíš." Dorčina starší sestra se rozhlížela po bytu a já jsem byla trošku nervózní. nikdy jsem se tím nechlubila, prostě ten mi připadal prázdný tak jsem ho nějak musela zaplnit.
"Eh, děkuji. Nejsou nic moc, ale místo zaberou." Usmála jsem se na ní.
"že 'nejsou nic moc' ? No to je dobrý tak mi vysvětli toho Pacašiho!" Doragon znovu zvedla můj skic Kakashiho nad sebe a Tamashi si ho prohlížela.
"No super, fakt povedlo, jenom tady jsi trochu přetáhla, ale to je jedno, stejně je to hustý."
"No protože mě Doragon vylekala!"
"A neříkala jsi náhodou, že ti na tom obrázku nezáleží? cooo?" Zatvářila se na mě a šibalsky se usmála.
"Ne, to jsem neříkala!" Bránila jsem se a ten obrázek jsem si tiskla víc k sobě.
"Ale myslela sis to." Stříbrovlasá strčila hlavu úplně ke mě a já ji hned zase srazila.
"A kdo seš že mě soudíš? I kdyby tak je to moje věc, ne tvoje."
Chvíli jsme tak na sebe vrčely a Tamashi usoudila, že už raději půjde, než bude svědkem nevídaného. Ještě na mě mávla a nakázala mi, ať na Dor dávám pozor, protože má prý nebezpečný myšlenky... Jako by je neměla furt...
"Co tu ještě potřebuješ?" Otázala jsem se jí, obrázek přeložila napůl a strčila jsem si ho do pozdra na shurikeny.
"milá Luno. BUDEME LOVIT KLUKY!"
"coo? kluky? na co kluky?" No co ta holka si ještě usmyslí.
"No neříkej, že nechceš! TO už by jsem mu sela usoudit, že jsi vážně nemocná. Nejdřív kreslíš Pacašiho, pak říkáš, že to s Pacašim nemá nic společnýho a když řeku, že to Pacašimu řeknu, tak ty mě hned uzemníš, že nechceš abych to Pacašimu řekla a když Pa-..."
"PROČ SAKRA POŘÁD ŘÍKÁŠ SLOVO PACAŠI?!" To snad neni možný, co pak vypadam jako ten typ, co by byl na starší?
"Dobře dobře klid. Prostě se nějak učeš a pojď se mnou."
"Kam?"
"No asi do Osaky! No na ty kluky!"
"Ale já to neumim." Snažila jsem se z toho vyvlíknout.
"Já tě zaučim." HE?! řekla právě to, co si myslím že řekla?
"Eh..... co?" byla jsem z thoo trochu vynervovaná. něco si tam mumlala pro sebe a když viděla můj nechápavý výraz, přešla ke mě a dala mi ruku na hlavu.
"Nešahej na mě, ty úchylačko!" Odskočila jsem od ní. Tentokrát nechápala ona.
"Já nejsem z teplic, je ti to jasný?"
"he,?...... hahahahaaa!!!" Začala se strašně smát.
"coje?!"
"Prosimtě ty sis vážně myslela že bych.. Neeeeee... Já na holky nejsem, kór na takovýhle!"
"Aha... No, tak jdem no. Ne, počkej, já se jenom učešu ty běž napřed." Oznámila jsem, vypakovala jsem Dor ze dveří a utíkala se nějak učesat. Najednou jsem uslyšela nějakou ránu.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Doragon Doragon | 4. září 2011 v 17:23 | Reagovat

JÁ CHCI DALŠÍÍÍ.... JÁ CHCI DALŠÍÍÍ!! :D
( čti to v rytmu skandování... :D :D)
KRUTOPŘÍSNÝÝÝ!!! :D

2 Taka Ito Taka Ito | E-mail | Web | 4. září 2011 v 18:06 | Reagovat

DALŠÍ!!!§ a ten obrázek se ti povedl!! :)

3 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 4. září 2011 v 19:25 | Reagovat

[1]: xD jojoo bude neboj

[2]: děkuju, že to čteš :P :D :D jinak moc děkuju i za pochvalu ^^

4 Taka Ito Taka Ito | E-mail | Web | 7. září 2011 v 17:55 | Reagovat

nikde jsem to nenašla a proto se ptám.... Děláš ještě na přání layouty-dessy??

5 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 7. září 2011 v 21:59 | Reagovat

[4]: hai .. teď makám na layi pro Snuky. potřebuješ??

6 Taka Ito Taka Ito | E-mail | Web | 8. září 2011 v 19:40 | Reagovat

No..... pokud by jsi byla tak hodná.... prosím uděláš mi??? Když tak bych chtěla z Německem z Hetalie... :)

7 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 10. září 2011 v 12:05 | Reagovat

[6]: jojoooo ;) udělám.. ale přesně nevím kdy. :( nevadí?

8 Taka Ito Taka Ito | E-mail | Web | 10. září 2011 v 18:07 | Reagovat

ne neva.... pak mi napiš jaký máš email a já ti na něho pošlu heslo blogu...

9 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 10. září 2011 v 19:15 | Reagovat

[8]: Hai ^^

10 Sakura Haruno Sakura Haruno | Web | 12. září 2011 v 16:01 | Reagovat

Hustý jako vždycky. A čtu co chci je to dobrý :-D

11 Taka Ito Taka Ito | E-mail | Web | 14. září 2011 v 13:09 | Reagovat

Hai.... Prosím tě pokud jsi ještě ten lay nezačala tak ho nemusíš vytvářet.. Protože jsem si nedávno zkoušela vytvořit vlastní... no.... a dopadlo to.... raději posuď sama u mě na blogu.....

12 Aya Aya | E-mail | Web | 19. října 2011 v 21:31 | Reagovat

skvěléé *-* ve stánku s Ichirak rámenem to bylo nejvíc =D prostě kawai skvělé *-*

13 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 21. října 2011 v 20:54 | Reagovat

[12]: :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama